KRÁSNÁ VENDULA
Jára Cimrman:
Upravil Doc. Prošek, texty písní a sborn X Bradlecký-Lhoták, dramaturgie Bc. Bárta:
Ukázkové provedení vybraných scén zpěvohry uvádíme jako upoutávku na premiéru připravovanou pro sezónu podzim 2009, V ukázce se střídá řeč ve verších, mluva nevázaná, zpěv sólový i sbory.
Napínavý děj zpěvohry se odehrává na počátku mladšího paleolitu, zhruba mezi léty 19.500 až 19,460 př. Kr., tedy téměř již na sklonku poslední, Wúrmské, doby ledové. V té době se skupiny kočujících lovců mamutů častěji usazovaly na delší dobu na příhodných místech, jako právě zde, pod Pavlovskými vrchy, na štěrkové terase nad řekou Dyjí a velmi pomalu se tak připravovaly na nadcházející neolitickou revoluci. Tehdy se již také občasně projevovaly konflikty mezi lovci typu homo sapiens a máto přizpůsobivými neandrtálci. Také kmenová a civilizační struktura nezůstávala neměnná — sociální vztahy oscilovaly mezi patriarchátem a matriarchátem, projevovaly se i silné odolné osobnosti. Řada těchto konfliktů se dramaticky projevuje i v samotné zpěvohře. Přestože převažují komediální prvky, často je divák zaskočen syrovostí až brutalitou doby, ze které si již málokdo z nás něco pamatuje.
Scéna: (v přírodním prostředí) louka s poházenými kmeny stromů, mamutími a jinými kostmi, kly, balvany - hořící ohniště s opékajícím se staženým a vykuchaným sobem (není li k dispozici, pák
úplně postačí drobný hlodavec) - stan z větví a sobích a mamutích kožek (teepee) — několik stojících smrků — totem se symbolem kmene Medvědů — medvědí lebkou.
Osoby a obsazení: ,
ženy a dívky - Venuše - krásná Vendula (dcera Velkého Medvěda) Dana V.Z.
- Velká Medvědice (matka rodu) Jitka V.
- Malá Medvědice
Bystronožka
- Šeredka
- Pazourka
- Ježina
- Bezina
- Puklina
- Vagína
a také několik dětí (Sobinka, Veverče, Medvídě a j.)
muži: - Velký Medvěd (vůdce tlupy, náčelník) Hába
- Malý Medvěd
- Kopčem Dlába
- Mamutík Lubik H.?
- Červenáček (nesmělý začínající lovec)
- Bystronoh (bratr Bystronožky)
- Pazour (dvojče Pazourky)
- Praduš - starý šaman (čaroděj, zaříkávač, bylinkář, strážce ohně atd.) Jaromír C
- Malý Bizon - prohnaný neandrtálský zvěd Standa H.
(počet osob je zřejmě nadsazen, k ukázkovému provedení snad stačí polovina herců)
Epocha 1:
Na scéně ženy (asi 6 ks) soustředěné okolo stanu, spřádají vlnu, pečou na ohni hlodavce, z kožešin šijí oděv, čistí kůže pazourkem a hašteří se (např. jedna chce druhé ukousnout kus hlodavce). Mezi nimi vyniká Vendula: spanilostí, impozantností, vrozenou inteligencí, původem, vznešeností.
Ženy a dívky: hašteří se...
Vendula: „No tak děvčata, nechtě toho! Máme ještě mnoho práce."
Ženy a dívky: přestanou, ale za chvíli začnou znova
Vendula: „Tak už toho doopravdy nechtě, vždyť jsme homo sapiens a ne nějaké
nepřizpůsobivé neandrtálky."
Přichází starý šaman: „A!e ano, ale ano, poslouchejte Vendulu! ('zpívá!)
zklidněte se, zklidněte se, držte přece papulu!
Je to dcera náčelníka
Velikého Medvěda,
je to dcera Medvěda,
je to dcera Medvěda
ten jestli se rozzlobí - ať seš malá, ať seš velká, hezká nebo šereda - tak tě
ztluče - ó běda!" (tlumeně dozpívává:) Běeeda, běeeda...
Velká Medvědice: dívky, ukončete tuhle hádku a dejte se do pořádku!
Až se muži z lovu vrátí - najedí se, napijí a budou si vás do jeskyně
bráti
Bystronožka: Vždycky nás tam hezky klátí...!" (s nadšením - ale hned si v rozpacích
zakryje oči)
Ženy a dívky: výskají: „Jú, jú, jú!" a vzájemně si vybírají vši a češou se pazourkovými
hřebeny
Dítě (Sobinka?): přibíhá z tundry a křičí „Už se vracejí, a něco strašně velkýho táhnou"
Ženy a dívky: otáčejí se ke stromům a napjatě čekají co se bude dít
Epocha 2:
Z tundry je slyšet vzdálené hulákání a supění lovců. Hluk se přibližuje a sílí, volání se stává
zřetelným: „…nadzvedni, táhni vole!, ať mu neurveš chobot!, ještě!, přidejte chlapi! pozor na kly!, víc doprava!, ještě kousek!, už tam budem!...“
Ženy a dívky: (zpívají) „HIe muži se z lovu vrací, co to vlečou za zvíře?
Hle muži se z lovu vrací, co to vlečou za zvíře? Takhle nevypadaj draci..."
Vendula: „Je to mamut!"
Ženy a dívky: „K nevíře!"
Mezi smrky se objevují lovci tancující kol obrovského zabitého mamuta!!!
Lovci: sborově zpívají: ...Tak isme tady, už ho máme, mamuta jsme zabili,
to se všichni nadlábneme, nejsme za žádný debily.
Dosyta se nadlabáme. mamuta jsme zabili!
...a tančí kolem ohně vítězný tanec úspěšných lovců a zpívají:
„Tak jsme tady, už ho máme, mamuta jsme zabili, to se všichni nadlábneme, nejsme žádný debily.
Dosyta se nadlabáme, mamuta jsme zabili!"
zpívají jeden po druhém: Já ho bodnul!
já ho škrtil!
já ho praštil kamenem! Já ho říznul!
já ho majznul
já ho držel ramenem!
Velký Medvěd:
„Tak lovci, vypravujte konečně ženskejm, jak to všechno doopravdy bylo?"
lovci zaraženě mlčí...
Červenáček:
(recituje) „Sláva tobě, sláva ti,
tys byl prostě nejlepší,
nevím jak to nejlíp říci mám?
avšak přece: zabil jsi ho vlastně sám!"
Velká Medvědice:
(k přitakávající Vendule) „To je nějakýho vytahování! Co by tam byl sám platnej. A ženský? Ty by to taky dokázaly."
Vendula:A co ty, Kopčeme?
Taky jsi ho bodnul, Mamutíku? (provokuje oba rivaly)
Kopcem a Mamutík: Horlivě předvádějí, jak bodají, tlučou. škrtí a řezaji - napodobují po způsobu lovců mamutů lov velkého zvířete. V zápalu boje se pouští vzájemné do sebe.
Starý šaman.
tak už toho nechte blbouni nebo si nakonec ublížíte."
Mladí lovci unaveni sedají na_zem (Vendula celé půtce se zájmem přihlíží a
přikládá jim na rány bylinky. Které ji podává Šaman.)
Epocha 3:
Scéna u ohně: všichni si již dopékají na prutech napíchnuté porce mamuta, a rychle dojídají. Lovci se zvedají.
Velký Medvěd:
„Mamutiny jsme pojedli. Chceme-li se po těžkém lovu rozptýlit, musíme do jeskyně popílit Holky, honem do jeskyně!
Lovci, následováni ženami a dívkami (ženy a dívky s výskáním) úprkem běží do jeskyně. Děti samozřejmě zůstávají. Vendula ale také zůstává a vedle ní ošlapují Kopčem a Mamutík.
Kopčem: „Tak Vendulko..."
Mamutík: „Tak Venuško..."
Vendula. ,.ne, ne, ne. jsem ještě mladá a perspektivní, ještě na to mám dost času."
Starý šaman: „A chytrá je a nadaná. a vidí daleko dopředu!"
(zpívá a křepčí kolem ohniště)
„Znám jednu dívku, ta má pazourky, pazourky má,
znám jednu dívku. ta má. pazourky. pazourky má.
A jeskyni, a jeskyni dostane od táty,
a jeskyni a jeskyni dostane od táty." k mladým lovcům: „Tak si chlapi počkejte a - hajdy do jeskyně ať se na vás taky dostane."
Vendula:(rozpačitě oslovuje šamana): „Ráda bych si teď trochu zavěštila, myslíš Praduši, že bych si to mohla zkusit?"
Šaman Praduš:„Jen si to zkus! Pálím tady zrovna takovou bylinu, vypadá jako kopřiva..."
Vendula: (nadýchne se kouře, vystoupí na kámen a věští)
„Už to vidím:
Jednou z ledu bude voda,
roztaje i věčně zmrzlá půda
(cítím jak to z dýmu dýše) a pak tohle místo,
kde jsou dnes jen chýše —
ze klů, parohů a proutí
bude jednou Věstonice slouti!"
Vendula:„Bylo to dobrý?"
Šaman: „Napoprvé dost dobrý!"
Lovci, ženy a dívky přibíhají a zpívají sborem:
Když jsem šel z Věstonic, dostal jsem zápal plic, mamutí kůže... atd.
Konec upoutávky
Vendula a šaman se uklánějí, ozývá se zprvu nesmělý a pak bouřlivý potlesk. Přibíhají ostatní herci, lovci, ženy a dívky, potlesk nebere konce.
Režijní poznámky:
Texty k zapamatování jsou poměrně náročné. Ale je to hlavně na Vendule (Dana Veltlínská-Zelená) a ta má paměť dobrou, hodně textu má i šaman (major Coufal?). Když omezí dočasně Kozabar, tak to taky zvládne. Ostatní mají jen 2-3 věty, někteří ani to ne. Je to hlavně situační a poziční hra. Taky hodně divošského tance! Nezbytný je mimořádně hlasitý projev herců. Jak říkával Stanislavskij: „Herec musí řvát jako tur!" Upoutávka bude inscenována na semilském golfovém hřišti v prostoru přírodní scény mezi klubovnou a greenem Festivalky.
Rekvizity: mamut, sobí, mamutí a jelení kosti, dřevěné, kostěné a kamenné nástroje, pravěké zbraně — pěstní klíny, oštěpy, šípy s pazourkovými hroty, souprava na rozdělávání ohně, bateriový tlampač. pro šamana nádoba s dýmajícími uhlíky, bubínky a tamtamy. Pravěké odění vč. čepic a obuvi (kůže, primitivní textilie, provazy, kožené řemeny, ozdoby ze zubů srstnatého nosorožce a prakance atd.) si zajistí každý sám. Rovněž tetování a lovecké a válečné barvy na obličej a ruce. Zpěv je tentokrát bez hudebního doprovodu. Orchestr se nevyplatilo na tuto upoutávku angažovat.
Říjen 2008 Doc. Prošek