Z CYKLU DANINY SNY –  ZÁCHRANA CIRKUSU PRAHA

Napsal bakalář Bárta

Klaun vstupuje do místnosti a volá:  Pane řediteli, pane řediteli přišel                           nám dopis.

Ředitel sedí v křesle a rozjímá :        Klaune polož ho sem, na stůl.
Víš na co jsem právě vzpomínal ? Pamatuješ na naší štaci ve   východní Haliči těsně po válce ?

Klaun : Neee.

Ředitel :  Tam jsme přece angažovali zkrachovalého majitele
           dubieckého polesí barona Kaminského. Ten tehdy přišel
s geniálním nápadem udělat drezuru jelenů odchycených v  bukovinských hvozdech.

Klaun : Pane řediteli, pane řediteli, neotevřete ten dopis ? Podle
razítka na známce přišel z Hradce Králové. ( Zasní se )
Tam měli vedle Grandu v bufetu výborné  matesy…

Ředitel :   Až nyní doceňuji rozhodnutí jeho přijmout, vždyť jen se
podívej na ten velkolepý ánblik.                                   

Za zvuků práskajícího biče vbíhají do cirkusové arény jeleni a laň. Po oběhnutí dokola panáčkují, předvádějí další cviky a na pokyn krotitele nakonec nastupují na koloběžky a krouží okolo arény. Potom zajedou do zákulisí.

Klaun : pane řediteli, pane řediteli právě jsem potkal na chodbě
   Alfréda, toho co má tu agrofólii…
Ředitel : Klaune, akrofóbií to je chorobný strach z výšek. Alfréda ?  
        (Spokojeně se usměje).Fredy ten přešel náměstí v Antverpách
po laně ve výšce jeden a půl metru.   Toho mi záviděl i  starý        Berousek. Klaune ten děs ve Fredových očích vidím někdy i ve spaní.

Na podium přichází provazochodec Alfréd a pečlivě se připravuje k chůzi po laně. Za zvuku virblu přechází pomalu po laně položeném na forbíně. Poté co zdolá celou vzdálenost, za velkého potlesku se uklání a odchází pryč.

Klaun : pane řediteli, pane řediteli nezapomněl jste na ten dopis ? Já myslím…

Ředitel : Klaune stokrát jsem Ti říkal, že od myšlení jsem tady já.         Poslechni, něco Ti prozradím. Volal mi monsieur Lefebvre       z Cannes. To je ten starý paprika, který má dole u přístavu to      velké delfinárium.  Nabízí nám  150 000 franků za Evelýnu.

Klaun : (překvapeně koulí očima) Cooo ?

Ředitel : Sto pade litrů frantíků. Co já mám dělat – Evelýna je poklad. 
mořská panna,která umí velkou násobilku ale pořád myslí jen na jedno …. Třeba tenkrát v Dubrovníku, co já jsem si jen musel vyslechnout na policii na mravnostním.

Na scéně v připravené vaně se cachtá mořská panna.

Ředitel : Evelýno mohla bys předvést divákům něco ze svého umění ?

Evelýna kývá souhlasně hlavou a ploutví.

Ředitel : Evelýno kolik je jednosto čtyřicetčtyři děleno dvaceti čtyřmi

Evelýna : Sex

Ředitel : A Evelýno teď pozor kolik je pětsetdvanáct děleno           osmdesátišesti ?

Evelýna : Sex

Ředitel : A teď něco hodně těžkého, kolik je stopadesátosmtisíc          čtyřista děleno dvatisícečtyřista. Ha.

Evelýna : Sex, sex.

Ředitel : správně šedesátšest.

Klaun : pane řediteli, pane řediteli kdyby tohle viděla madam….

Ředitel : Klaune, neruš mě pořád.

Klaun : Pane řediteli, pane řediteli naši lvi ráno ukousli násadu od
    vidlí našemu Ferdinandovi.

Ředitel : No ti lvi. Ten náš zlatý hřeb večera mě dělá starosti.
     Kaminski už na ně nestačí. Senegálský lev to není žádný        koloušek to je šelma, to je hrozná šelma.

Ze zákulisí vbíhají tři lvi a krouží po manéži.

Klaun :  Aaaa kdo je tedy bude procvičovat pane řediteli, kdo to          bude dělat ? Podívejte se na ně.

Ředitel : No mám představu, úplně to vidím - přece ta dívka co má
k nám nastoupit.
        Ta si s nimi poradí, ta na ně bude platit. Z ní bude krotitelka.

Klaun : Myslíte pane řediteli tu slečinku z toho, z toho Liebstadtu ?
    
Ředitel : Ano z Liebstadtu.

Na tuto narážku začnou všichni příznivci Podkrkonošské a pojizerské společnosti přátel Járy Cimrmana a další obecenstvo v hledišti skandovat : „ Dana, Dana, Dana“ až jubilantka vejde do manéže a ujme se biče, který jí podá zřízenec.
Lvi se při pohledu na bič zklidní, začnou panáčkovat skákat kruhem apod.Po představení a velkém aplausu mizí v zákulisí. Zřízenec si vezme zpět bič a vybídne Danu aby usedla.

Klaun : Pane řediteli, pane řediteli ta Vaše představa je ohromná…

Ředitel : Klaune tak konečně ten dopis. Přečti mně ho.

Klaun roztrhne obálku a vyndá dopis .  Eee, pane řediteli, eee když,
víte, když já neumím…

Ředitel : No jo já vím, já jsem tě měl tenkrát v Salzburku poslat
      do tý soukromý školy. No nic. Dej to sem.

Ředitel čte dopis stále zachmuřeněji a při tom se mračí čím dál tím víc.

Klaun: Pane řediteli, pane řediteli, tak co, píše sten starej paprika        z Cannes?

Ředitel : Ne, klaune píše nám ta adpeptka na tu báječnou  krotitelku
lvů se kterou jsme už počítali. Píše, že nepřijede. Píše, že se     rozhodla nastoupit do školy a tam krotit žáky. Rozumíš ???
Žáky ve škole - to je mnohem větší dřina než se lvi senegálskými !!!
         Konec